Lidé měli již odjakživa vztah k umění. Stačí se jen podívat na fresky a obrazy, které se zachovaly po prvních civilizacích, nebo i na nástěnné malby pravěkých lidí. A je pak pochopitelné, že těch nejlepších děl si velmi ceníme – kdo z nás neslyšel například o Moně Lise? Co nás však může překvapit to, jak se z umění stal poměrně značný byznys, na kterém tratí především umělci samotní.
To se může zdát zvláštní. Neměli by naopak být malíři náhodou tak ceněni, když jsou jejich obrazy prodávány za takovou částku? Ukazuje se však, že takhle svět umění zkrátka a prostě nefunguje. Je tedy dobré se podívat, proč tomu tak je, a zda je možné situaci nějakým způsobem zlepšit.
Podívejme se na začátek. Tím je výkup obrazů. Ten probíhá tak, že malíř namaluje obraz, a následně jej nabídne ke koupi některé z aukčních síní. Jistě, zde můžeme namítnout, že nemusí jejich nabídku přijmout, pokud se mu bude zdát nízká. Pokud se však jedná o profesionálního malíře, který se tímto živí, pak moc možností odmítnout nemá, zvláště proto, že spolu jednotlivé aukční síně komunikují a mají v podstatě stejné ceny.
Následně pak aukční síň daný obraz prodá v aukci některému z bohatých sběratelů, často i za několikanásobně vyšší částku. Jako u každého umění i zde totiž platí, že čím vyšší je vyvolávací cena, tím vyšší je o dílo zájem, neboť tito lidé chtějí předmět, který má co nejvyšší hodnotu. Ta nakonec může překročit i mnohanásobně vyšší částku, než dostal malíř.
Můžeme se tady ptát, proč malíř svůj obraz nenabídne přímo sběratelům. To však v podstatě není možné, neboť tyto prodeje se musí podle zákona uskutečnit výhradně prostřednictvím kvalifikovaného prodejce a odhadce, který dovede stanovit hodnotu obrazu, a tím je v naprosté většině případů právě aukční síň. Právě ta má licenci na výkup obrazů, a jak to vypadá, využívá toho k dosažení co nejvyššího zisku.