Mobilní telefon mám opravdu hodně ráda a taky si vzpomínám na ty časy, kdy jsem konečně dostala svůj první mobilní telefon. Bylo to, když jsem slavila své deváté narozeniny. A abych se vám přiznala, tak jsem vůbec netušila, že nějaký mobilní telefon vůbec dostanu. Protože měla jsem vždycky za to, že budu stále si půjčovat jenom mámin mobilní telefon anebo bratrův, který je o sedm let starší než já. Nicméně ale byla jsem velice ráda, když mi tohle rodiče splnili, když mi pořídili už můj první mobilní telefon. A nyní ani si nedokážu představit, jak by se třeba tvářila moje kamarádka, se kterou jsme si vůbec nerozuměly. Mě na ní opravdu hodně vadilo, že se stále chlubila, protože obě dvě jsme s kamarádkou toužily po jízdním kole. Jenomže kamarádka ho dostala a dostala dokonce dvě.

Ani jedno mi nechtěla půjčovat a stále se vychloubala a mně se smála, že nemám kolo. Jenomže ona zase neměla vůbec mobilní telefon. Takže byla řada na mně. A možná je to škaredé se někomu mstít, ale řeknu vám, že mě to udělalo opravdu strašně moc dobře na duši, než jsem konečně mohla kamarádce něco oplatit. Takže jsem se kamarádce smála, že já mám konečně už první mobilní telefon, zatímco ona vůbec ne. Sice mě to pak chvilku jednu dobu mrzelo, ale potom jsem si řekla, vždyť se přece nic hrozného nestalo. A jenom jsem se smála. A stejně kamarádka za čtyři měsíce už měla taky mobilní telefon.

Takže jsme na tom byli stejně. Já sama mám opravdu ráda, když kamarádi jsou takoví, jako třeba například na život a na smrt. A ne tak, se jedná se bude smát té druhé. Takže tady jde alespoň vidět, že mnoho lidí si ani tak nesedne, i když by si to přálo. Já sama jsem si řekla, že je lepší přátelství, a ne nějaký mobilní telefon. Jenomže všichni víme, že děti jsou prostě děti. Vždyť asi každý měl někdy v dětství nějaké problémy, za které se nyní stydí.