Nevím, zda má smysl do detailu rozepisovat proč tomu tak je. Asi ne. Ale pár velkých plusů by se zmínit mohlo. Těch drobnějších je více. Cena vstupenek na koupaliště, cesta tam a cesta zpět a další a další drobnosti. Největším plusem domácích bazénu je však voda. To proto, že přesně víte, jaká je. Máte přesný přehled o tom jak kyselá, jak je tvrdá a kolik je v ní chemie. Což jinde netušíte a je faktem, že špatnou vodou může citlivý člověk odskákat potížemi s pokožkou.

Nikdy nemůžete vědět co voda například někde v rybníce obsahuje. Samozřejmě, že to asi nebude chemie, ale sinice tam budou zcela jistě. A ty jsou největším nepřítelem pokožky. Doma se žádné sinice vyskytnout nemohou. Tedy, neměly by, pokud se o vodu majitel bazénu řádně stará. A to snad dělá každý.

Takže si minimálně obden měří všechny údaje a přidává potřebné přípravky. Tak si vodu udrží po celou sezónu a má klid. Sledování vody se musí soustředit hlavně na obsah možných bakterií, ty vyhubíme chlorem a ten si to s nimi vyřídí ihned a dokonale. Dále je třeba znát tvrdost vody a její pH. Tvrdost je převážně kvůli nánosům z vápníku a pH je zásaditost nebo kyselost.

Ptáte se, jak si tento údaj zjistíte? Nu, měřičem, hráběmi by to asi dost dobře nešlo. Takových zařízení je spousta druhů, takže se na ně jen tak letem světem podíváme. Měřič pH v bazénu, nebo také tester, může být například proužkový, tabletový, nebo také kapkový. Je jedno, který si pořídíte. Jen vezměte v úvahu, zda si nepořídit kombinaci. Takový tester dokáže měřit například i obsah chloru ve vodě, což je další důležitý údaj. Nuže, pokud jste tedy pochopili, že se bez tohoto zařízení neobejdete, a ještě ho nemáte, nemusíte jej nikde shánět. Neváhejte a klikněte si na odkaz, který je výše v tomto článku a můžete začít rovnou vybírat ze spousty druhů měřičů. Uvidíte, že si vyberete.